Fouknout do kazety a jedeme

Hra nenaběhne. Vytáhneš kazetu, pořádně do ní foukneš, zasuneš zpátky a ono to najednou jde. Ten rituál zná každý, kdo vyrůstal s konzolí na kazety. Jenže pomáhalo to vůbec?

Petitcze · · 3 min čtení

Šedá obrazovka, blikající kontrolka, nebo hra, která naběhne s rozsypanou grafikou. Na to existoval jediný osvědčený postup: kazetu vytáhnout, otočit kontakty k puse, pořádně fouknout a zkusit to znovu. Někdo foukal jednou, někdo třikrát, někdo přísahal, že musí foukat zleva doprava. Fungovalo to tak často, že o tom nikdo nepochyboval.

Proč hry vůbec nenabíhaly

Kazeta se s konzolí spojuje přes řadu kovových kontaktů. Aby hra naběhla, musí všechny pořádně dosednout. Stačila trocha prachu, zoxidované kontakty nebo opotřebovaný konektor v konzoli, který po stovkách zasunutí už kazetu nedržel tak pevně. Spoj pak nebyl dokonalý a konzole hru nenačetla.

Fouknout, zasunout, modlit se. Herní rituál celé generace.

Takže foukání pomáhalo?

Spíš ne. Nejčastěji hra naběhla prostě proto, že jsme kazetu při druhém pokusu zasunuli trochu jinak a kontakty se konečně potkaly. Foukání dostalo zásluhy, které patřily obyčejnému „zkus to znovu“. A ještě to mohlo škodit: vlhkost z dechu dlouhodobě urychluje korozi kontaktů. Proto se před foukáním do kazet později varovalo i v návodech.

A co s tím dnes

Pokud máte doma ve skříni starou konzoli a pár kazet, nefoukejte. Kontakty jemně otřete vatovou tyčinkou namočenou v izopropylalkoholu a nechte je pořádně oschnout. Kazetu zasouvejte rovně a bez násilí. Často to stačí a hra po letech zase naběhne.

Rituál ale nikdo z nás nevymaže. Upřímně, kdyby mi dnes nenaběhla hra, ruka by asi sama sáhla po kazetě a pusa by se sama našpulila.

Máš taky svou kazetovou vzpomínku?

Napiš ji do chatu na příštím streamu.

Na Twitch

Článek vznikl s pomocí AI a prošel Petitczeho rukama.